Někteří z nás jsou stále více rozčarovaní z obrazovek v autech a důvod je zřejmý: dokážou být přehlcující, nepříznivé pro bezpečnost a ze jednoduchých úkonů dělají frustrující zážitky.
Před půl stoletím však byly tradiční přístroje spojeny s novou technologií velmi přesvědčivým způsobem – i když to byla éra poměrně krátká.
Možná jste už slyšeli o elektroluminiscenčních budících – prvku dobře známém fanouškům klasických vozů Mopar. V 60. letech používaly některé modely Chrysleru, jako Windsor, Saratoga, New Yorker a Newport, a později i Dodge Charger, technologii, kterou znal každý majitel elektronických hodinek v 90. letech.
Tyto neobvyklé přístrojové desky nebyly osvětleny drobnými žárovkami ukrytými uvnitř. Místo toho využívaly průlomový elektroluminiscenční systém, který na trh uvedla společnost Sylvania. „Panelescent“ byl jeden z marketingových názvů této technologie, která fungovala na stejném principu jako podsvícení Indiglo u hodinek Timex.
Elektroluminiscence je proces, při kterém prochází elektrický proud fosforem, díky čemuž svítí. Elektroluminiscenční panel se skládá ze tří klíčových součástí: neprůhledné kovové elektrody, vrstvy fosforu a průhledné vodivé vrstvy, která proud také vede, ale propouští světlo.
Spodní a horní vrstva jsou připojeny ke zdroji střídavého napětí a proud přímo excituje elektrony ve fosforu, díky čemuž uvolňují energii ve formě viditelného světla.
Před 60 lety to byl průlom a marketingové materiály Sylvania z té doby to přesně vysvětlovaly: proces je energeticky úsporný, produkuje velmi málo tepla a vytváří dokonale rovnoměrné osvětlení, které vypadá stejně z jakéhokoli úhlu pohledu. Poslední bod je klíčový, protože i moderní displeje ztrácejí jas a barevnou věrnost při pohledu z úhlu.
Efekt vypadá úchvatně jak naživo, tak na fotografiích. V té době nic podobného neexistovalo. Výsledek byl vynikající, ale provedení – zejména u prvních verzí – bylo problematické. Měnič potřebný k přeměně 12voltového stejnosměrného proudu na vysoké střídavé napětí často selhával a schopnost fosforu svítit se postupem času postupně snižovala.
Technologie byla později zdokonalena. Rané displeje používaly práškový fosfor. V 80. letech se firmám jako Sharp podařilo komercializovat tenkovrstvé konstrukce, což vedlo k tomu, že se elektroluminiscenční panely objevily v nespočtu produktů včetně hodinek a osobních organizérů.
Je škoda, že Chrysler zavedl elektroluminiscenční přístrojové vybavení v automobilech dříve, než byla technologie dotažena k dokonalosti, protože v době, kdy dozrála, už většina výrobců aut o ni ztratila zájem.
Významnou výjimkou byla Toyota, která tuto technologii použila pro přístrojový štít prvního Lexusu LS. Budíky LS díky chytrému použití zrcadel vypadaly, jako by pluly v nekonečném černém prostoru.
