Začátkem tohoto týdne jsem psal o jednom z mála sériově vyráběných dieselových motocyklů – Royal Enfield Diesel. Měl klasický vzhled Royal Enfield a neuvěřitelně úsporný dieselový motor.
Ale pokud vám více sedí vojenská estetika, dnešní stroj by vás měl oslovit ještě více. Hayes Diversified Technologies M1030M1 je mimořádně cool vojenský off-road motocykl, který spotřebuje přibližně 87 litrů na 100 km a dokáže jezdit přímo na letecký petrolej JP-8 z nejbližší letecké základny.
Jak jste už asi uhodli, znovu jsem spadl do králičí nory dieselových motocyklů. Je jich velmi málo ve srovnání s benzínovými a elektrickými stroji, ale ty, které existují, jsou skutečně výjimečné.
Samozřejmě se svět nikdy nedočkal dieselové Hayabusy, což by bylo úchvatné. Místo toho máme ultraúsporné stroje jako Royal Enfield Diesel, custom motorky s automobilovými diesely a vojenské motocykly postavené k řešení logistických problémů NATO.
HDT M1030M1 byl přesně takovým strojem.
Tento motocykl vznikl v rámci snahy o zjednodušení vojenského zásobování palivem. Jak vysvětluje Modern War Institute na West Pointu, už během války ve Vietnamu čelily americké síly logistické noční můře.
Různá vozidla vyžadovala různé druhy paliva a směsi nafty se navíc lišily podle regionu a ročního období. Benzínové tanky M48 byly obzvlášť velkým problémem – spotřebovávaly obrovské množství paliva, které se v horkém klimatu rychle odpařovalo.
Koncem 80. let se země NATO rozhodly standardizovat palivo napříč veškerou technikou. Tak vznikl koncept Single Fuel Concept. Zvoleným standardem se stal letecký petrolej JP-8, podobný civilnímu Jet A-1, avšak s přísadami proti korozi, zamrzání a s lepší mazivostí.
Výhoda byla zřejmá: stejné palivo mohlo sloužit pro letadla, nákladní auta a jak se ukázalo, i pro motocykly.
HDT M1030M1 byl společným vývojem kalifornské společnosti Hayes Diversified Technologies a britské Cranfield University. Hayes, založený v roce 1961, měl již zkušenosti s výrobou vojenských motocyklů. Firma dříve vyráběla model M1030 na základě Kawasaki KR250 a později M1030B1, vojenskou verzi Kawasaki KLR650.
Následně se Hayes a Cranfield University rozhodly upravit motocykl pro koncept jednotného paliva. V roce 2004 vědecký server EurekAlert! informoval o prvních dieselových KLR. Byly označeny za první sériové vojenské dieselové motocykly na světě a první motocykly s dieselem vyvinutým speciálně pro tento typ vozidla.
Inženýři čelili obtížnému úkolu: motocykl musel zůstat lehký, spolehlivý, dostatečně rychlý pro taktické nasazení a schopný jezdit jak na běžnou naftu, tak na letecký petrolej JP-8.
Vývojáři z Cranfield University John Crocker a Dr. Stuart McGuigan spolu s HDT vytvořili skutečně pozoruhodný stroj. Navíc v září 2004 motocykl vytvořil světový rychlostní rekord dieselových motocyklů na legendárních solných pláních Bonneville.
Zakladatel HDT Fred Hayes zrychlil motocykl na oficiálně naměřených 137,6 km/h. Podmínky nebyly ideální kvůli dešti a mokré soli.
Po představení M1030M1 objednal americký námořní pěchotní sbor 522 kusů. Americká armáda a další země NATO projevily zájem. Hayes získal kontrakt proti několika velkým konkurentům, včetně společného týmu Harley-Davidson a Lockheed.
Pod „kapotou“ – pokud se to u motocyklu dá takto říct – byl jednoválec o objemu 611 cm³ s nepřímým vstřikováním nafty, který dával 30 koní a točivý moment 45 Nm. To je méně než u standardní benzínové KLR650, ale spotřeba byla fenomenální: přibližně 4,3 l/100 km při rychlosti kolem 90 km/h.
Motocykl dokázal vyjet svahy až do 60 %, unést na nosiči až 23 kg nákladu a přebrodit vodu hlubokou až 61 cm. S nádrží o objemu 16 litrů dosahoval dojezd přibližně 640 km na jedno natankování.
Nejzajímavější je, že tento motocykl rozbil rozšířený mýtus, že dieselové motory jsou na motorky příliš těžké. Zatímco Royal Enfield Diesel byl skutečně dost těžký, M1030M1 vážil v suchém stavu pouze 167 kg – jen o 14 kg více než standardní benzínová KLR650.
V té době se hovořilo o tom, že Hayes zvažuje civilní verzi. Jak však později zakladatel firmy řekl magazínu Cycle World, vojenská poptávka byla tak vysoká, že malá firma jednoduše neměla dostatečnou výrobní kapacitu ani personál na spuštění civilního modelu.
Později se objevil M1030M2 – modernizovaná verze s větším motorem o objemu 670 cm³ a výkonem 33 koní.
M1030M2 údajně dosáhl na Bonneville rychlosti 195 km/h, což zní téměř šíleně u jednoválcového vojenského dieselového motocyklu.
Přestože armáda objednala 522 kusů, některé zdroje uvádějí, že bylo skutečně dodáno jen přibližně 440 motocyklů. Rovněž není zcela jasné, kolik kusů pozdějšího modelu M1030M2 bylo vyrobeno.
V posledních letech začaly být tyto motocykly vyřazovány z vojenské služby a posílány na vládní aukce, kde je rychle kupují civilní nadšenci. V roce 2018 se ceny na aukcích pohybovaly kolem 110 000 Kč.
Dnes je situace výrazně jiná. Tyto motocykly se na vládních aukcích prodávají za 200 000 až 340 000 Kč.
