Světlomety jsou obvykle považovány za jednoduché, praktické součásti automobilu. Pomáhají vám vidět na silnici. Pomáhají ostatním řidičům vidět vás. Teoreticky tím jejich úloha končí.
Ale v průběhu historie automobilového designu je stylisté využívali k mnohem více než jen k osvětlování vozovky.
Některé byly schované v blatnících. Některé se otáčely se volantem. Některé vyskočily, otáčely se vodorovně, otevíraly se jako víčka nebo vypadaly spíš jako rekvizity z sci-fi filmu než jako skutečné automobilové díly.
Tento seznam představuje 15 těch nejpodivnějších, nejodvážnějších a nejvíce nezapomenutelných designů světlometů, které kdy byly použity na sériových autech, prototypech a konceptech. Některé byly geniální. Některé byly absurdní. A jiné dokázaly být obojí zároveň.
Cord 810 a 812 patřily mezi první vozy, které proslavily skryté světlomety.
Místo aby je měly otevřeně namontované, Cord je schoval do předních blatníků. Když je řidič chtěl použít, musel je ručně vytočit pomocí klik na palubní desce.
Dnes to zní téměř absurdně, ale ve třicátých letech to bylo neuvěřitelně futuristické. Elegantní přední partie dodávala Cordu čistší a aerodynamičtější vzhled než měla většina tehdejších vozů. Zároveň bylo celé zařízení natolik čistě mechanické, že dnes působí téměř divadelně.
Skryté světlomety se později staly velkým designovým trendem, zejména u sportovních vozů a hranatých konceptů. Cord pomohl dokázat, že tento nápad může fungovat desítky let před svou dobou.
Koncept Buick Y-Job z roku 1938 je považován za jeden z nejdůležitějších experimentálních vozů v historii a jedním z jeho nejvýraznějších prvků byly skryté světlomety.
Vůz navržený pod vedením legendárního stylisty Harleyho Earla sloužil jako skutečná přehlídka budoucích technologií. Y-Job poprvé představil několik inovací, včetně skrytých světlometů, zapuštěných klik dveří a elektricky ovládaných oken. Na konec třicátých let byly všechny tyto prvky desítky let před svou dobou.
Skryté světlomety vozu dodávaly čistší, nižší a téměř „custom“ siluetu. V zavřeném stavu úplně zmizely v karoserii a zachovaly tak hladké linie přídě bez rušivých objemných krytů.
Dnes jsou výsuvné světlomety nejčastěji spojovány se sportovními vozy 70., 80. a 90. let. Buick Y-Job však dokázal, že designéři s tímto nápadem experimentovali již před začátkem druhé světové války.
Tucker 48 vyráběný v letech 1947–1948 měl jeden z nejznámějších světlometů v historii automobilismu – centrální „Cyklopské oko“.
Umístěný uprostřed přídě se otáčel se volantem a osvětloval cestu v zatáčkách. Na svou dobu to bylo extrémně pokročilé řešení, zvláště když noční jízda byla tehdy výrazně obtížnější a nebezpečnější než dnes.
Centrální světlomet Tuckeru také dodal vozu skutečně výrazný vzhled. Zatímco většina aut měla dva světlomety, Tucker měl třetí, což přídi dodávalo neobvyklý, téměř „živý“ výraz.
Design byl natolik neobvyklý, že podle některých zpráv několik amerických států mělo předpisy zakazující vozidla s více než dvěma světlomety. To jen přidalo na legendárním statusu Tuckeru 48.
Vůz vynikal nejen originálním designem – neobvyklé technické řešení vzniklo za účelem zvýšení bezpečnosti jízdy netradiční odpovědí na reálný problém.
Tatra 603 vypadala neobvykle téměř z každého úhlu, ale přední partie raných verzí byla obzvláště výrazná.
První exempláře modelu měly tři světlomety skryté za jedním skleněným krytem. Centrální světlomet se otáčel s předními koly, díky čemuž předek vozu připomínal spíš něco z vesmírného sci-fi filmu než konvenční sedan.
Tatra se nikdy nebála nekonvenčních technických řešení a 603 byla dokonalým příkladem této filozofie. Vůz měl motor vzadu, aerodynamickou karoserii a neobvyklé uspořádání světlometů, jaké na silnicích v té době neměl nikdo jiný.
Tatra 603 se tak stala unikátní kombinací luxusního sedanu, odvážného technického experimentu a skutečného symbolu technického optimismu éry studené války.
Citroën byl vždy známý nekonvenčním přístupem k designu automobilů a DS byl jedním z nejjasnějších příkladů této pověsti.
Pozdější verze Citroënu DS a ID měly čtyři světlomety za společným skleněným krytem. Vnitřní dálkové světlomety se otáčely s volantem, osvětlovaly zatáčky a zlepšovaly viditelnost v noci. Na rozdíl od mnoha neobvyklých světelných řešení vytvořených čistě pro dramatický vzhled měl tento systém skutečnou praktickou hodnotu.
Tento design perfektně ladil s celkovým vzhledem vozu. DS už sám o sobě působil proudně, futuristicky a trochu „mimozemsky“ ve srovnání s většinou sedanů té doby. Světlomety pod sklem tento pocit pokročilého, vizionářského designu ještě umocnily.
Bylo to neobvyklé, ale zdaleka ne výstřední řešení. Citroën dokázal vytvořit jeden z těch vzácných designových prvků, který byl zároveň odvážně výrazný i skutečně užitečný.
Opel GT měl jeden z nejneobvyklejších a nejdramatičtějších mechanismů vysouvání světlometů ze všech sériových vozů.
Na rozdíl od většiny aut se skrytými světly, které se zvedaly svisle, se světlomety Opelu GT otáčely kolem podélné osy. Obě světla se otáčela stejným směrem a ovládala je velká páka uvnitř kabiny.
Řešení vypadalo spektakulárně, bylo čistě mechanické a upřímně řečeno zcela zbytečné. Přesně v tom však spočívalo jeho kouzlo.
Opel GT sám o sobě byl kompaktním sportovním kupé, které se často přirovnávalo ke zmenšené Chevrolet Corvette. Unikátní mechanismus otáčivých světlometů jeho individualitu ještě zvýraznil a z obyčejného zapnutí světel udělal malé představení.
Zatímco většina aut prostě světla zapne, Opel GT předvádí show.
Alfa Romeo Carabo patřila mezi nejikoničtější koncepty konce šedesátých let a sehrála významnou roli při popularizaci hranatého (wedge) designu. Její neobvyklé zpracování předních světel k tomuto vlivu výrazně přispělo.
Vůz měl výsuvné světlomety skryté za žaluziemi. To umožnilo, aby předek působil neuvěřitelně nízce a ostře, přičemž světlomety splynuly s futuristickým hranatým tvarem místo toho, aby působily jako samostatné prvky.
Na svou dobu vypadal Carabo skutečně revolučně a ani dnes jeho design nepůsobí zastarale.
Tento koncept měl obrovský vliv na automobilový design v 70. a 80. letech. Mnoho sportovních a exotických vozů té doby zdědilo typické rysy Caraba: nízkou siluetu, skryté světlomety, agresivní linie a futuristický vzhled.
Alfa Romeo Carabo nebyla jen autem s neobvyklým osvětlením. Stala se předzvěstí celé designové éry.
Lancia Stratos HF Zero byla natolik odlišná od konvenčních vozů své doby, že ji na první pohled bylo těžké vůbec poznat jako automobil.
Koncept byl v podstatě dokonalým klínem s obrovským čelním sklem, zatímco přední osvětlení bylo redukováno na úzký světelný pás. Nebyly zde žádné známé kulaté světlomety ani tradiční přední partie – vše bylo co možná nejneobvyklejší a nejradikálnější.
Přesně to měli designéři v úmyslu.
Stratos HF Zero vypadal, jako by přiletěl z jiné planety. Díky neobvyklému řešení osvětlení předek připomínal spíš součást sci-fi filmu než reálného auta. Koncept působil spíš jako rekvizita z dystopického sci-fi než jako vozidlo určené pro veřejné silnice.
Mnoho konceptů slibuje, že ukáže budoucnost automobilového designu. Lancia Stratos HF Zero vyvolávala dojem, že sem omylem přicestovala přímo z budoucnosti.
Maserati Boomerang posunulo hranatý design ještě do radikálnější roviny.
Koncept od legendárního designéra Giorgetta Giugiara měl extrémně plochou karoserii, břitkově ostrý předek a téměř neviditelné skryté osvětlení. Vypadal, jako by celé auto bylo nakresleno jedním pravítkem.
Světlomety zde nebyly hlavním designovým prvkem – celá přední partie jím byla. Právě to dělalo Boomerang tak impozantním. Osvětlení nenarušovalo čistotu tvaru, naopak ji podtrhovalo.
Maserati Boomerang bylo živou ukázkou toho, jak odvážné mohly koncepty sedmdesátých let být. Skryté světlomety byly jen součástí větší myšlenky – vytvořit auto, které vypadá jako jediný, dokonale čistý a ostrý objekt prořezávající vzduch.
Aston Martin Bulldog měl jeden z nejneobvyklejších systémů skrytých světlometů, jaký kdy byl u konceptu supersportu použit.
Místo tradičních výsuvných světel měl vůz pětici světlometů ukrytou za speciálním panelem v přední části karoserie u paty čelního skla. Po zapnutí se panel otevřel a odhalil celý světelný modul. Řešení působí téměř fantasticky, dokud ho neuvidíte na vlastní oči.
Samotný Bulldog byl extrémně neobvyklý vůz. Jeho nízká, ostře řezaná hranatá karoserie ho přibližovala spíš tajnému technickému projektu než klasickému Astonu Martinu. Systém pěti skrytých světlometů tento dojem ještě posiloval.
Ano, řešení bylo přehnané, ale přesně v tom spočívalo jeho kouzlo. Bulldog se nesnažil splňovat tradiční standardy elegance. Jeho posláním bylo vypadat co nejtechnologičtěji, exkluzivněji a trochu hrozivě.
Italdesign Aztec vypadal neobvykle i podle měřítek těch nejodvážnějších konceptů.
Vůz měl dvoumístné uspořádání se samostatnými kokpity pro řidiče a spolujezdce, extrémně hranatou karoserii a úzké světelné prvky integrované do přídě. Světlomety se jen málo podobaly konvenčnímu automobilovému osvětlení – připomínaly spíš výrazný „kyberpunkový výraz obličeje“.
Tento přístup dokonale seděl k celkovému konceptu vozu. Aztec se nesnažil vypadat přátelsky ani elegantně. Naopak každý detail jeho designu zdůrazňoval technický, ostrý a experimentální charakter.
Osvětlení se stalo důležitou součástí tohoto image. Nejenže osvětlovalo silnici – doplňovalo futuristický vzhled vozu a vytvářelo dojem vozidla z budoucnosti, která nikdy zcela nenastala.
Toyota Pod vznikla ve spolupráci se Sony a její světelný systém nebyl navržen jen k osvětlování vozovky. Jeho hlavním účelem bylo vyjadřovat „emoce“ automobilu.
Koncept měl vnější LED prvky, které mohly měnit své chování podle situace. Přední osvětlení fungovalo jako obličej: panely měnily barvu a světelné prvky napodobovaly pohyb obočí, čímž vytvářely různé „výrazy“.
Právě proto se Toyota Pod stala jedním z nejpodivnějších vozů na tomto seznamu. Její světlomety nebyly pouhým designovým prvkem – staly se součástí osobnosti vozu.
Tento koncept patřil mezi první, které předvedly myšlenku auta komunikujícího se světem prostřednictvím světla. Dnes mnoho elektromobilů a konceptů používá animované světelné signatury, uvítací sekvence a výraznou grafiku přídě.
Toyota Pod tuto myšlenku realizovala již před více než dvěma desetiletími – a to v téměř kreslené podobě.
BMW GINA Light Visionary Model mělo možná nejpodivnější mechanismus odhalování světlometů ze všech vozů na tomto seznamu.
Hlavním rysem konceptu byla pružná textilní karoserie natažená přes prostorový rám. Světlomety byly kompletně skryté pod touto látkou. Po aktivaci se látka rozestoupila jako víčka a odhalila světelné prvky.
Řešení vypadalo neobvykle, impozantně a lehce znepokojivě, radikálně se lišilo od tradičních způsobů skrývání světlometů.
Většina vozů s výsuvným osvětlením používá klapky, panely, elektromotory nebo rotační mechanismy. U BMW GINA se pohybovala samotná karoserie. Předku to dodávalo téměř živé, organické vlastnosti a vytvářelo pocit, že se auto doslova probouzí.
Takovou konstrukci by pravděpodobně nikdy nebylo možné použít v sériové výrobě, ale jako designový experiment se BMW GINA Light Visionary Model stalo jedním z nejvíce zapamatovatelných konceptů své doby.
Koncept Mazda Furai působil dojmem živého organismu.
Modré LED „tesáky“ se staly součástí designové filozofie Nagare, založené na plynulých přírodních liniích a pocitu pohybu. Místo konvenčních světlometů bylo osvětlení i okolní dekorativní prvky organicky integrováno do sochařských tvarů karoserie.
Výsledkem byl předek, který působil současně agresivně, organicky a trochu připomínal mořského predátora. Furai připomínal spíš rychlého lovce než tradiční závodní vůz.
Samotná Mazda uváděla, že agresivně tvarované světlomety a jejich dekorativní prvky byly součástí systému řízení proudění vzduchu kolem vozu. Osvětlení tak plnilo nejen estetickou funkci, ale bylo integrováno i do aerodynamického konceptu vozu.
Mazda Furai byla již v době svého vzniku považována za jeden z nejpozoruhodnějších konceptů nultých let a její neobvyklé osvětlení patří k detailům, díky nimž zůstává dodnes nezapomenutelná.
Lamborghini nikdy nebylo známé střízlivým designem, ale koncept Terzo Millennio posunul typický styl značky až do sféry čisté science fiction.
Masivní světelné prvky ve tvaru písmene Y byly doslova integrovány do karoserie, takže světlomety nebyly vnímány jako samostatné komponenty, ale jako nedílná součást struktury vozu. I podle lamborghiniovských měřítek vypadal předek neuvěřitelně ostře, agresivně a futuristicky.
Zároveň osvětlení nesloužilo jen jako dekorace. Utvářelo celý charakter přídě a stalo se jedním z hlavních designových prvků.
Moderní supersporty stále častěji používají charakteristické světelné signatury jako prvek rozpoznatelnosti značky, ale Terzo Millennio tuto myšlenku dovedlo k absolutnímu extrému. Vůz vypadal méně jako předzvěst budoucího sériového modelu a spíš jako skutečný designový manifest na kolech.
